Někdy fotografií nahlížím svůj soukromý život. Vytahuji ze skříní své kostlivce, opatrně je obracím, hledám pro ně výtvarnou podobu a poetické pojmenování. Je to pro mě dobrý způsob, jak přerýt staré vyschlé záhony v duši. Jindy nahlížím svět v širších souvislostech... Ať tak či tak, mé fotografie jsou nejčastěji grafickým převyprávěním viděného/prožitého/myšleného.
Snažím se uplácat si pro sebe kryt pro případ osudového "náletu". Kryt, ve kterém bych mohla, obklopena vlastním světem fotograficky zobrazené a přetvořené reality, prostě přežít.
