středa 27. července 2011

Život jako Tetris...


...když ztratíte vládu...

Život je stavebnice

Zatímco jsi mluvil

Můj šestnáctý autoportrét

Schoulený akt

Útěk hlavního hrdiny z příběhu do příběhu

Z cyklu Utažený uzel/Můj čtrnáctý autoportrét

Poslední sen/můj třináctý autoportrét

Všechny mé domovy/můj dvanáctý autoportrét

Náhrdelník z ostudy/můj jedenáctý autoportrét

1 + 4 = svět


29.června 2011 jsme s kolegy fotografy zahájili v Oblastním muzeu v Děčíně výstavu abstraktní fotografiky pod názvem, který vidíte v titulku. Možnost uvidět patero různých subjektivně nazíraných světů máte ještě do poloviny srpna tohoto roku. Výstava, která měla za cíl připomenout památku Františka Richtera, je tedy v plném proudu, a protože má kancelář je jen asi třicet kroků od expozice, chodím se na své kamarády a jejich dílo dívat téměř denně. (Trochu si připadám jako ta maminka, co se večer co večer dívá na své spící dítě v němém úžasu...)

Dva roky prázdnin...

Po dvou letech se ocitám na svém vlastním fotoblogu a dávám si předsevzetí, že se mu budu přecejen občas věnovat. Mezitím jsem nafotila desítky obrázků, pokusím se tedy vybrat několik klíčových, za nimiž si dodnes stojím.
V oboru fotografie se mi od posledního příspěvku přihodilo několik věcí, z nichž podstatné je:

1) získala jsem (respektive mi hodní blízcí trvale zapůjčili...) zrcadlovku, Canon D 30
2) Zakoupila jsem sice základní a ve svých možnostech zdánlivě poněkud nudný, ale kvalitou perfektní objektiv pro  výše zmíněný fotoaparát
3) Výše zmíněný fotoaparát s výše zmíněným objektivem mi odcizil bývalý kamarád z divadelního souboru pan V. V.
4) Výše zmíněný pan V.V. se k činu po několikatýdenním vyšetřování doznal, a já již několik dalších týdnů očekávám od Policie ČR, že mi aparát vrátí - to víte, předmět doličný je předmět doličný...

Ve skutečnosti jedinou událostí, která stojí za povšimnutí, je právě probíhající výstava 1+4=svět, ale o ní v samostatném příspěvku výše.